Jedno velké přání - Poslání

96. KAPITOLA – POSLÁNÍ

Den poté se před barem, kde se scházejí Nosferatu a Demies Cranagu, objevila mrtvola mladého muže. Bez zranění, bez ztráty krve. To zastavily činnost jeho orgány. Tereza ten den šla zařídit pohřeb. Na stejný hřbitov, kde byla pohřbena i malá Zoe. Willesdenský Nový hřbitov má nového obyvatele. Kolik přátel zde ještě pohřbí?
Několik dní se neukázala a to mu začalo dělat starosti. Muselo se stát něco závažného. Rozhodl se, že se po ní rozhlédne. Kde? Začne bytem…
Někdo klepal na dveře. Hůlku měla po ruce, ale schovala ji raději do zadní kapsy u kalhot, protože si řekla, že by smrtijedi asi těžko klepali, kdyby něco chtěli. Za dveřmi ji čekalo překvapení. I když tak trochu podvědomě věděla, že se tu časem objeví. Nečekala ho však tak brzy.
„Pojď dál,“ vyzvala jej.
„Proč už za námi nechodíš?“ zeptal se hned ve dveřích, které po vyřčení otázky za sebou zavřel.
„Nesedneme si v kuchyni?“ nebyla to možnost. Tím mu prostě řekla, že se o tom nehodlá bavit na chodbě, ale v kuchyni s šálkem čaje v ruce.
„Tak proč?“ vyžadoval odpověď Noctua Bundus.
„Vím všechno o tom proroctví.“
„Kdo ti o něm pověděl?“
„No kdo asi? Floyd!“
„Co ti řekl?“
„Všechno.“
„Co to znamená všechno?“
„Ty si to už nějak přebereš.“
„Ale to přeci není důvod, abys k nám už nechodila.“
„Je,“ prohlásila pevně. „A nepříjdu, dokud nebude všeobecně známo, že upíři s Lordem Voldemortem už nadále nespolupracují. Bež za tou svou radou a všechno proberte.“
„Ale to může trvat i měsíce, než se ta rozhádaná rada dohodne na nějakém výsledku, Eam Dextra,“ oslovil ji jejím druhým jménem.
„Ale to není moje starost. Nyní už víš, že pletichařit se nevyplatí.“
„Ale, Eam Dextra, to nemůžeš myslet vážně!“
„Myslím a teď, prosím, odejdi. Už se o tom nechci nadále bavit.“
„A jak poznáš, že naše společenstvo s ním už není ve spojení, když k nám nebudeš chodit?“
„Jak jsem řekla. Vrátím se, až bude všeobecně! známo, že vy s ním nemáte nic společného!“
„Je to tvá volba, budeš jí litovat, že nebudeš tak dlouhou dobu sloužit ve jménu Nosferatu!“
„Ne, ty budeš litovat své volby!“ Tereza vytáhla hůlku. Mávla jednou, domovní dveře se otevřely, mávla podruhé a nůž za jejími záda začal pracovat – krájet mrkev do polévky.
„Tak ty už nechceš pít krev? Ty jsi přešla na zeleninu?“ vyprskl Noctua, když to uviděl.
„Ne, přešla jsem na lidskou stravu!“

Byla to pravda – že vyřizování jejího požadavku bude trvat několik měsíců. Noctua Bundus začal vyjednávat v červnu a do zdárného konce to dotáhl až v září. Jenomže ještě další měsíc trvalo, než se to prosáklo ven, mezi kouzelníky a čarodějky. Jakmile se o tom Tereza doslechla, musela si promluvit s profesorem Brumbálem – poradit se, co dál. Vše dopodrobna probrali. Shodli se na tom, že Tereza svůj úkol splnila. Upírské společenství se distancovalo od ideji Lorda Voldemorta. Konečně mohli slavit úspěch aspoň na jedné z otevřených front. Takže se domluvili na tom, co Tereza udělá, až se setká s Noctuem, ale Brumbál ještě něco věděl. Něco, co Tereze neřekl, ale přesto se domluvili tak, aby mu to v budoucnosti vyhovovalo. Co se má stát, že ji Brumbál náhle chce držet mimo vliv Nosferatu?

„Konečně,“ vydechl. „Po pěti měsících opět spolu…“
Tereza přikývla.
„Nechceš něco na žízeň?“
„Nechci, díky.“
„Ale žízni přeci nemůžeš utéct!“
„Stalo se. Pět měsíců a jsem čistá, ani kapička krve se nedotkla mých rtů. Já už krev nepotřebuju. Dřív jsem si myslela, že ano, tedy ty jsi mě přesvědčil, že ji potřebuju, že se bez ní neobejdu. Poté, co jsem objevila – ty jsi objevil – mé schopnosti…“
„To není možné! Proroctví –“
„Ano, já vím, co říká,“ přerušila ho. „Jenomže problém je v tom, že ty si stále myslíš, že se týká mě… Pravé dítě,“ zašeptala. „Tys toho svého mesiáše popravil. Zabil jsi spásu, ve kterou jsi věřil.“ Musela mu to říct. Tak moc chtěla být zlá. Vyčíst mu vše. Pomstít se – za Floyda i za sebe. Jeho zabil, ji málem připravil o život. Viděla to, už nezavírala oči.
„Lžeš!“ vykřikl Noctua Bundus.
„Ne, v tomhle bych nemohla…“
„Ale to není možné!“
Tereza mu zběžně pověděla, co se dozvěděla od Floyda, některé detaily samozřejmě vynechala. Ani Noctua Bundus nemusí vědět všechno.
„Ale jak jsi po mně mohla žádat to, o co jsi požádala? Jak jsi mohla?“
„Je v tom i tvé učení – využívat vše kolem sebe. Potřebovala jsem splnit úkol a já najednou v ruce měla trumf, díky kterému se vše urychlilo a splnilo podle mého očekávání. Ty bys to měl pochopit.“
Noctua vycenil zuby. „Ano, tohle chápu a jsem na sebe pyšný. Přece jen jsem na tobě zanechal stopy.“
„Ano, to je možné, ale Marcus jich zanechal víc.“
„Je krásné vědět, že ten dar, co máš, považuješ nyní za prokletí. A ještě nádhernější je vědět, že ti to přinese mnoho trápení – mnohem více, než mně zařizování tvého úkolu.“
„Zadostiučinění, viď?“
Pohlédli si do očí. Pocítili porozumění; to poslední… rozloučení – již bez zášti. Už nechci žádnou krev.

A tak šel čas… Rychle. Neúprosně. Když tu náhle přišla ta zpráva jako z čistého nebe. Zrovna začal padat sníh, datum nikdy nezapomene, osmý prosinec, a ona se to dozvěděla. Slavili. Byli tak šťastní; jako nikdy. Ačkoliv Tereza záviděla, nemohla se neradovat. „Jsem těhotná!“ Lily tobě to těhotenství určitě bude slušet! Už se těším, až spolu vyrazíme na nákupy dětského oblečení a budeme studovat veškeré knížky o miminkách. A hlavně si to nezapomene užít. Jenomže víte, co bylo ještě neuvěřitelnější? O pár dní později to samé oznámila Alice. To snad ani není náhoda! Která hlava dubová může za to, že tyto dvě ženy mají rodit ve stejný termín?
Překvapení prosince neměly tak rychle končit. Albus Brumbál si zavolal Terezu, aby si s ní promluvil. Proč? Nebudeš moc nadšená, ačkoliv jedna věc by to mohla kompenzovat, i když… ne, nemohla.
„Posaď se,“ pobídl ji a ukázal na křeslo naproti tomu, u kterého stál. Už jí tykal. Už dlouho.
Usedla a Brumbál následoval jejího příkladu. „O co jde?“
„Pamatuješ si, kolik jsi musela obětovat kvůli svému úkolu mezi Nosferatu?“ zeptal se.
„Jistěže!“
„A byla bys ochotna obětovat ještě více? Tentokrát to však nebude jen pro nás, kteří bojujeme proti Lordu Voldemortovi, ale pro celý kouzelnický svět, a když to tak uvážím, troufám si říct, že by to byla z tvé strany oběť pro celý svět.“
„O čem to mluvíte?“ vyděsila se Tereza a čekala, jaká slova zdrtí její duši.
„Mohl by se z tebe stát takový uprchlík před válkou.“
„Ale já nechci být za zbabělce!“
„Nech mě to dovysvětlit. Z Anglie by ses přestěhovala do Severního Irska. Dostala bys novou práci, s Charlesem by se to už nějak domluvilo, dřív než ministerstvo padne… novou identitu. Peníze pro začátek…“
„Říkal jste identitu?“
Brumbál přikývl. „Tady jde o tom, aby tě nikdo nevystopoval. Jediný, kdo by o tom věděl, bych byl já a Charles; ten souhlasil s tím, že si tyto informace nechá ode mě, až se vše vyřeší, vymazat. Absolutní utajení.“
„Z jakého důvodu?“ To Terezu zajímalo nejvíce.
„Pamatuješ si na svůj šestý ročník? Na slečnu Renelvskou? Tedy dnes již McConorovou? Na její věštbu?“
„Ano, pamatuji, ale co to s tím má společného?“
„Věř mi, že jde o velice důležitou práci, kterou je nutné vykonat… A já věřím, že ty jsi schopna ji splnit perfektně. Navíc ty a Emmelina jste jediné, které momentálně nemají žádnou vážnou známost. Zřejmě si již pochopila, že jde o to, že se odtrhneš od svých přátel i známých.“
„Jo, to mi došlo.“
„Ale byl bych raději, kdybys ten úkol vzala ty. Přece jen jsi mladší.“
„To v tom úkolu hraje také roli?“ podivila se.
„Ano, v tomto úkolu hraje roli každá maličkost.“
„Ale co mám dokázat a jak dlouho to bude trvat? Kdy se zase budu moci vrátit do Anglie?“
„Na ti nemohu odpovědět. Pár měsíců, pár let. Vše záleží na okolnostech.“
„Takže mi chcete naznačit, že už bych své přátele nikdy nemusela vidět? Že Anglii mohu opustit navždy?“
„I to je možné.“
„Nebudu je moci navštívit, nebudu je moci kontaktovat? Prostě nic?“
„Jak už jsem řekl, vše záleží na okolnostech.“
„Jediné, co vím je, že kvůli tomu úkolu budu muset opustit vše, co mám. Tak proč si sakra myslíte, že bych ho přijala?“
„Protože bys tím mohla zachránit nejeden život a znovuzrodit prastarou magii a řád. Mohl by nám pomoci v boji. Jenomže to, že o tom vím já, značí, že o tom s velkou pravděpodobností ví i Lord Voldemort. A kdyby ta moc připadla do jeho rukou…“
„Jasně, to chápu. Ale co bych přesně musela udělat?“ zajímala se Tereza.
„Všechno by ti vysvětlila Jess.“
„Jess?! To je kvůli ní?“
„Také v tom má svou roli.“
„Kdy vám mám říct, jak jsem se rozhodla?“
„Nejpozději zítra večer,“ pravil vážně Brumbál.
„Už?“ vyhrkla. „Ale to… tak brzy?“
„Musí to tak být. Ministerstvo už nebude dlouho odolávat… a tohle musí proběhnout bez nepovolaných svědků.“
„Zítra máte moji odpověď na stole, jak se říká.“
„Hlavně nikomu nepodej jediné informace!“
„Je mi to jasné… ale kdybych to přijala, co by se řeklo mým přátelům?“
„Pravda – že plníš úkol. Žádné detaily. Jen tahle holá věta.“
„To je moc neuklidní. Obzvláště Lily, jak ji tak znám…“
„Nedělej si starosti, s tímto faktorem už bych se vypořádal se vší elegancí.“
„To vám věřím, vy se totiž se vší elegancí vyrovnáte úplně se vším.“
Ředil Bradavic se záhadně usmál. Vzpomněl si…

Tereza ten večer nezamhouřila oka. Jen přemýšlela. Házela sebou na posteli. Skopla deku na zem, opět ji přes sebe přehodila. Ležet však dlouho nevydržela. Přestože venku byl mráz, až to praštilo, otevřela okno a nechala na sebe proudil ledový vzduch. Naštěstí nefoukalo. Naštěstí měla teplý župan. Zima myšlenky nezastavila, spíše je popohnala. Okno bylo zavřeno, neboť Tereze se červený nos nelíbil. Rozhodla se pro teplý čaj, třeba se nad ním nějak rozhodne, rozmyslí. Ne, ani ten nepomohl, jen ji bylo opět veliké horko. Tentokráte se rozhodla pro sprchu. A to hned dvacetiminutovou. Náhle byly tři hodiny ráno a ona stále s otevřenýma očima namáhala unavený mozek; stála u zavřeného okna a hleděla do venkovní tmy, ta v pokoji ji nijak nevábila.
Usnula v šest čtyřicet tři v kuchyni u stolu. Ten den nepřišla do práce, ten den ji bolelo za krkem. Ten den se rozhodla.
Nyní vše již záviselo na odpovědích dvou otázek.

95. Kapitola || 97. Kapitola

DoslovSíla k bojiToužebné city k prachovémuO tom jak přiletěl čápSvatební dar a líbánkyŠaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný paneTak jde čas...Nevzdávat? Už se mi nechce...Štěstí?Od kamene po moukuAsimilaceBude z tebe světoběžecNová rodinaPosláníPoprvé naposledySvatební horečkaJmenovitě?Tiché vzpomínáníNení vítězůKrev a pizza pro člena komise pro vymýšlení mudlovsky přijatelných výmluvStopy vedou ke družičceJen pár hodinSpojeni krvíDvojité randeTři v ProsinciPříběh vyznavače SatanaZatím se nic nedozvíš...Zamračená a ochuzenáNevinnost v plamenechZměna a nová zkušenostMilosrdné lži a tiché pravdySvětle modrá budoucnostOvce, opice a FénixNečekanéPoslední zvuky BradavicCena prolité krveVyříkáníNový předmětSíťNač ten spěch?Z bolesti je vždycky špatněProhraješ...Emočně o ničemInformaceUž to není jenom vendetaDnes zdravímPrvní oběťBonusové urážkyJo, začátek trablíSbohem láskoRozhodnutíZákon akce a reakceDlouho očekávaná scénaDrzý senNeuvážený konecChci vše napravitNoc proti pravidlůmObsazeno, smůla!Smůla s štěstí pro RemuseSamotaCož takhle plesík?Pár otázekKaždý detail romantiky pro dopisTěžce zajímavýStřídání učitelůJak se Binns stal chtěným...Začátek rokuPřipijme si!Krátce před PřemisťovánímPoslední slovoPráce za osmMinulá budoucnostTo snad ne?!Když názor, tak profesionálníŘecký RiddickulusAdrianiny zodpovězené otázkySkvělé zprávy nejen z domovaBřeznová pomstaChlípňačka LilyNesnáším loučeníZase snadnéVědětVeselé Vánoce!Dvojice určená pro nikdyChlouba a dopis od rodičůUkřičené bonbóny a tichá věštbaJména už se nebojíme!Úsměv v Bradavicích aneb HvanadalshnúkurŘekni zapomeň!Záchrana ve znamení smrtiJe libo šunčičku?Výzvědná služba musí narazitNejlepší a nejpřísnějšíPo zlých zprávách nejsou radovánkyDopis o zkouškáchPlán splněn, kapitáne Tlapo!Kdo tu žárlí?Chytros slečny GrugerovéVýzvědná služba Evans s.r.o.Abeceda v PrasinkáchPláč nad výhrouSkončilo to prohrou...Těžký boj vášníHlasy s červenou tváříVítězovéNudné představováníPříjezdUž se to blíží!Šestý ročník